Někdy mi pomůže osud. Například před druhým porodem jsem vše viděla černě. Po porodu jsem měla nějaké problémy a vypadalo to hodně špatně. Nakonec vše dobře dopadlo, všechny ostatní problémy proti tomu nebyly nic a já si dost dlouho užívala, že jsem zdravá a živá se svými dětmi a mužem v malém prťavém bytě, kde se sotva hneme. Takže to je ideální, když to dobře dopadne a člověk si uvědomí, co je důležité.
Jinak mi pomáhá styk s ostatními lidmi. Aspoň jít ven, aspoň na procházku. Nebo si pozvu kamarádku s dětmi k nám. Bohužel naše děti dost často stonají, tak jen ruším akce, jsem doma, s nikým v kontaktu
Odpoledne jsem měla dobrou náladu, děti se zdají být konečně fit. Večer si ale dcera ztěžovala, že jí pořád ještě bolí trochu v krku. Mrkla jsem jí tam, má ho bledý, červená nitka, ale možná i nějaké bílé povláčky Je to možné že by to byla angína? Ve středu a čtvrtek měla teplotu, od té doby ne. Myslela jsem, že je to chřipka, kterou měl její bratr před pár dny... Ach jo. Tak tohle je třeba moje depka. Představa, že zase minimálně týden doma (s oběma), jak zabavit mladšího (15 měs) když nemůže ven, zrušit oběma plavání... ach jo ach jo tohle mě docela sráží nakolena, je to jak seriál na pokračování. Snažím se vybavit si, že mám být ráda, že jsme živí, angína se přece vyléčí. Nebo třeba že sousedovic holčička má cystickou fibrózu... no, ale nějak mě to nepovzbudilo......tak si jen říkám, že ještě že jsem na MD, řešit do toho, kdo bude s dětmi doma... .a tu dostávám depku z toho, co si počnu, až se vrátím do práce, když mi děti budou takhle stonat.
Tak ať je líp. Tohle podzimní počasí tomu nepřidá viď? Víte co, jdu si načít lahev vína (občas začínám chápat matky, které začnou pít) a dám si vanu s nějakým voňavým olejíčkem.