To je další věc. Na venkově nebo na malém městě v rodinném domku se zvířectvem, pokud žena "zůstane doma", bude dělat prakticky totéž co dřív - starat se o zívřata, zahradu, dům, děti, manžela. Ve městě v bytě - co by proboha celý den dělala? Ony se dřív ty ženy v domácnosti neválely na fotelu (mluvíme o střední třídě), to byly normální managerky provozu domácnosti.
Dovolím si ocitovat z knihy "Člověk na Moravě 19. století", kapitola "Žena ze středních vrstev".
Základní funkcí, kterou žena plnila ve středostavovské rodině, byla uznávaná a ceněná role hospodyně velkých domácností a kuchařky. Dobrá hospodyně byla pro zajištění domácnosti podobně významná jako kvalitní práce řemeslníka, byla to role, kterou rodina i reprezentovala skromný blahobyt a "solidnost" navenek, spojená se zabezpečením rodiny nejen dobrou stravou, ale také prádlem, a to i pro budoucí rodiny dětí, čili stále ještě vzácnými statky. To také usnadňovalo vstup další generaci do života, pomáhalo udržet životní standard v nové rodině, patřilo k prostředkům reprezentace "stavu". Podobnou roli hospodyně neměla žena ani v horních, ani v dolních vrstvách společnosti.
To však neměnilo základní vztahy mezi mužem a ženou v domácnosti, její postavení v rodině. Lze to názorně přiblížit příkladem: v roce 1905 Zdenka Janáčková dostala při návštěvě příbuzných ve Vídni žlučníkový záchvat - bylo nutné přivolat manžela, aby dal svolení k operaci, protože vdaná žena se nesměla dát operovat bez dovolení svého muže.
Funkce hospodyně určovala i vztah středostavovské ženy k práci. K ní byly dívky vychovávány odmalička. Vedení domácnosti byla, snad to tak lze říci, práce kvalifikovaná, bylo k ní třeba školení, zacvičení; neprováděla se jen podle pokynů, hospodyně se musela i rozhodovat a řídit pomocné domácí práce. Selky řídily část hospodářství a v bohatších řemeslech vedly domácnost, v níž se poskytovaly služby tovaryšům. V chudších oborech (tkalcovství, ševcovství, krejčovství) ženy zase mnohdy pomáhaly i v řemesle. Podobně tomu bylo v rodinách začínajících podnikatelů (ženy se staraly např. o úpravy zboží před expedicí). V dalších generacích však již zastávaly kvalifikovanou práci v rámci strategie rodinného podniku. Za obvyklé se považovalo v rodinách právníků, středoškolských učitelů apod. žijících ve městech poskytování ubytovacích služeb studentům ze spřízněných nebo známých rodin, čímž manželka vylepšovala příjem rodiny. Tyto pracovní aktivity žen včetně práce např. v otcově nebo manželově obchodě se považovaly za přijatelné. Nepřípustná a zdrojem posměchu byla ve středních vrstvách práce žen za mzdu stejně jako např. nošení břemen na veřejnosti.