Úvahy o tom, jak se bezpečně a nezávisle zabezpečit tak nějak nedávají smysl, protože prostě nepokryjeme všechna rizika, která život obnáší.
Každá z nás si logicky kryje záda tam, kde má pocit, že se "hráz protrhne", na tom nic až tak zvláštního není.
Fakt je, že naprosto nejsem krytá pro případ, že by manžel odešel, s tím nepočítám, tak, jako Monty nepočítá s tím, že by nemohla pracovat. Na první pohled to vypadá ve prospěch Monty, protože důvod, proč by někdo nemohl psát se jeví statisticky mnohem méně pravděpodobný, než že ženskou opustí chlap.
Nežijeme ale ve statistice, jsme odkázané na kus štěstí. Tak, či onak, vždycky najdeme důvod, proč krytí některé další z nás není dokonalé a kde má slabiny.
Myslím, že se budeme muset smířit s tím, že jsme odkázané na milosrdenství osudu, stačí se rozhlédnout kolem sebe, co všechno se komu může přihodit za životní karamboly. Takže budiž nám všem přáno štěstí.