Jendo, asi nejvíc děti, a taky to, že mně nějak nejde odejít od člověka, který mi dává tak najevo, že mě/nás má rád. Nevím, jak to lépe popsat, prostě se špatně odchází od někoho, kdo je na tebe hodný... Mám špatné svědomí z toho, že on se k nám chová pěkně, a já přemýšlím o rozchodu.

Zorničko, moc nerozumím té části ... jen kdyby se mnou manžel prohodil pár slov...? Jak to myslíš? A těmi nepřenosnými zkušenostmi?
Ono je to strašně těžké smířit se s tím, že na štěstí nemáme nárok. Přijde mně líto, že jsem mu vyjádřila takovou podporu, a on mně ne.