Klasika, jako bych to psala já.
Jsme s manželem zajedno, že malou nebudeme učit na sladké blbosti. Když čokoládu, tak hořkou a to ještě za hooodně dlouho.

Né, že bychom jí nechtěli dopřát. Ale chudince jsem nedali moc dobré geny, co se postavy týče (já 165/85kg, manžel 183/135kg). Sice se snažíme hýbat (já se nesnažím, ale manžel mě většinou donutí), ale tlustý jsme stejně.
Tak proč jí od mala zakládat na tloušťku něčím, čemu se dá vyhnout, že?

Minulý týden moje máma mi nadšeně ukázala :"hele, co jsem koupila Janě k Mikulášovi!!!!" (v říjnu) A ukázala mi asi kilometrovou čokoládu!!! Dceři je nec. 16 měsíců a čokoládu jí dát nechci, ach jo. Jsem jí řekla ať to dá dalším vnoučatům, který mají jídelníček sestavený jinak. To bylo zase kecůůůůů. Ale prosadila jsem si to a tečka.

Já vím, možná mi tu někdo napíše, že by byl rád, kdyby prarodiče vůbec projevili zájem a občas něco koupili. To já jsem ráda, že na ní myslí...ale proč nemyslí i na mě a kupuje takový krávoviny? když bylo malé asi půl roku, tak koupila umělohmotnýho soba (vánoce) a uvnitř lentilky. Ani to nebyly lentilky s čokoládou, ale nějaké napodobeniny s cukrem uvnitř. Když jsem jí řekla, že takový bonbony malá přeci nemůže, namítla, že to přeci sníme my. "a co z toho bude mít malá???" "No malá se na toho soba může koukat" (podotýkám,že to nebyla hračka pro děti do tří let,loupala se z toho barva,prostě pochybná kvalita, hrůůza)

Prostě mozek always off.