Chápu diskutující že zadavatelce doporučují plyšové popř. ineraktivní robotické zvířátko z důvodu aby lidské mláďě neublížilo zvířeti nebo obráceně.
Abych ale řekla pravdu, mě ta různá hýbací a kníkací a jinak náhražková zvířata příjdou docela - jak to říct - nevýchovná až zvrácená - protože tam právě funguje ten moment odložení když se pak už to zvířátko okouká nebo nehodí. Vytváří to špatný vzorec chování ke zvířatům, nebo možná ne tak tvrdě řečeno - nedokáže to vytvořit vztah ke zvířatům živým. Ten se dá získat pouze odpozorováním jak se zvířaty manipulují jiní- rodiče, prarodiče atp. Je pravda, že jsou k tomuto účelu vhodnější "větší" zvířata (aspoň od velikosti morčete), taková na která si lze (pod dohledem) sáhnout, cítit z nich živočišné teplo, vidět jejich reakce, postupně se naučit chápat jejich potřeby.

Myslím si že postup "dostane psa až bude schopný se o něj postarat" je trochu nešťastné - kdy to asi tak má být? V 8 letech když ho může vzít vyvenčit a utřít po něm loužičku? v 10ti když mu umí dojít nakoupit krmení? v 15ti když s ním může dojít k veterináři?(bude mít v tom věku zájem ještě vůbec o něco živého?) Z právního pohledu by to mohlo být nejdřív v 18ti (vlastníkem čehokoliv - ano, zvíře je bráno jako věc - může být dítě i dříve, ovšem pod dohledem zákonných zástupců). Čili kdyby dítěti utekl pes na vycházce a někoho pokousal, řeší to rodiče.... Chci tím jenom říct že "schopnost se postarat" se neprojeví ze dne na den, a že je to snažší pro někoho kdo už to má odpozorované a s x-skutečnostmi se zprostředkovaně setkal. Možná mě tu napadnete že máte 100 a 1 důvod to tak udělat. Píšu to ale ze zkušenostmi třeba s koňmi - např. mladé slečny ca 13-17 let (vím že ne všechny, jen znám pár takových) si u rodičů vyprosí koně, ti movití jim ho i koupí a platí mu ustájení - ale děvčata nemají ani ánung jak koně krmit, jestli to co dostává ve stáji je odpovídající (tam většinou je, horší když ho mají v dřevníku u baráku), pak se na diskusních forech ptají "kolik asi žere kg sena denně a kolikrát mu ho mají dávat", nepoznají změny zdravotního stavu, neznají rizika a jak se zachovat v případě že se něco stane např. na vyjížďce, netuší nic o očkovacím kalendáři, úpravě kopyt, jen je baví nakupovat barevné dečky a bandáže ale kam se vyváží hnůj (a jestli je to podle předpisů) a kolik podestýlky budou na zimu potřebovat je nezajímá.

Proto jsem pro pořizování zvířat do domácnosti pouze za předpokladu že je tam chtějí rodiče, a že vědí co a jak resp. jsou ochotni a schopni si to zjistit a trpělivě to učit své potomky, klidně už od útlého věku (sama mám 2 malé experty, vím že dokážou z lásky ublížit, ale proto je tam ta role rodičů)