Možná vám to přijde divné či neuvěřitlné, ale i tak obyčejné jméno, jako je to moje - SIMONA - nebylo asi do roku 1975 v kalendáři. Simeona se jmenovala moje bulharská babička, takže jsem toto jméno - v počeštěné verzi - zdědila. (Car Simeon byl v Bulharsku něco jako náš sv. Vácalv, je to tam jméno velmi obvyklé v mužské i ženské verzi) a rodiče vůbec nezaujalo, že v našem kalendáři není. Vím, že jako malá jsem svátek slavila podle francouzského kalendáře - teprve teď mne napadlo, že jsem se nikdy rodičů nezeptala, proč podle francouzského a ne podle bulharského..... Budu se muset pozeptat...
Myslím si, že v dnešní kosmopolitní společnosti přece není problém si najít nějaký "cizí" kalendář, kde naše jméno je a podle toho slavit.
MMCH nápad, že by mužská a ženská varianta jména (Karel + Karla, Pavel + Pavla, Petr + Petra, Milan + Milana atd.) mohla slavit v jeden den a tím "uvolnit" dny pro jména, která zatím "svůj" přidělený deny nemají se mi docela líbí....
Simča

PS jednoho Ádu (Adolfa) jsem učila někdy v roce 1988 - to měl asi 7 let...