Radši se moc nesmějte. Zní to divně, ale naše holkajda čte! Je jí 2 a půl. Písmenka zná od 18 měsíců, myslím, že by i psala, kdyby měla odpovídajícím způsobem vyvinutou motoriku, každopodádně to zkouší. Do ničeho jsme jí nenutili, celé to vzniklo náhodou. Vůbec si nemyslím, že by byla geniální, zkrátka v tomhle vývoj předběhla a v jiných věcech je zase pozadu. Vznikají tím spíš kuriozní situace, když čte v metru nebo v autobuse. Někteří mě považují za "zrůdu", protože se domnívají, že nedělám s Ankou nic jiného než jí nutím číst. Nesmysl! Osobně bych to vyměnila za daleko praktičtější dovednosti. Jí jako čuňátko a oblékat se taky nehodlá. A neposlouchá tak šíleně, že z toho bývám na mrtvici.
Předchozí