Moje dětské přání, a vlastně i ml. bratra, bylo mít pejska! Co mi jsme se toho naslibovali, naprosili, nabrečeli. A nic. Maminka měla svoje argumenty- kdo ho bude venčit?, kdo se bude o něj starat?, kdo po něm bude uklízet? A až budete mít svůj byt, tak si tam pořiďte psů třeba deset, ale dokud bydlíte u nás, pes NE!
A tak jsem maminku poslechla. Mám byt a mám (deset teda ne:o)) psa. Takže dětské přání jsem si splnila sama v dospělosti.