Už mi to vrtá hlavou docela dlouho. Naše děti (skoro 17 měsíců) mluvily kolem prvního roku jen česky. Pak dva měsíce vůbec nijak, když pominu velmi rozvinutou dvojčecí "svahilštinu" (žvaní od rána do večera). Pak začaly znova, ale většinou právě druhou řečí, přestože já s nimi mluvím výhradně česky a táta zase výhradně svým jazykem.
No a teď co mi vrtá: když už se nějaký termín naučí v jakémkoli jazyce, stojí si za ním, za ním a jen za ním. A to nejen co se týče dvou jazyků, ale i v rámci jednoho jazyka co se týče např. slangu. Někdy je jejich volba pochopitelná, zvolí nejsnadnější variantu, jindy prostě "první bere". Prohlížíme knížku, komentujeme obrázky a dřív nebo později skončíme haf-vau-haf-vau-haf-vau-haf-vau noha-pata-noha-pata-noha-pata.
Nechat to "vyhnít" nebo je čas začít hledat specializovanější taktiku než jen "každý svou řečí"? Co myslíte? Jak to bylo u vás?