Včerejší diskuze mě inspirovala k otevření nové. V životě jsem potkala hodně dospělých, jinak rozumných a vyrovnaných lidí, kteří byli v dětství léta nuceni hrát na různé hudební nástroje a znechutilo je to tak, že dnes nejen nehrají, ale ještě na to mají mimořádně nepříjemné vzpomínky a odsuzují jinak patrně dobře míněnou snahu svých rodičů.

Vzhledem k tomu, že u nás je hudební výuka jednou z nejrozvinutějších na světě, něco musí být zákonitě špatně. Připomínám, že málokdy je přijato k výuce dítě beze stopy talentu, takže podle mě byl tento talent promrhán. Musí snad být takový talent vybaven ještě nadprůměrnou odolností a vytrvalostí, či jsou na vině neschopní učitelé, rodiče nerespektující osobnost dítěte? Nebo oplýváme tak mizernými charaktery, že si nedokážeme vážit šance, kterou má ve světovém měřítku jen velmi málo dětí?

Učili jste se v dětství hrát na hudební nástroj a bavilo/nebavilo vás to? Hrajete dodnes? Nakolik a čím vám pomohli nebo "pomohli" vaši rodiče?
(jdu vyvenčit "útvar", do dikuze se zapojím tak za půl hodinky)