Stejně jak Helena - jsem výtvarně nadaná a chtěla jsem výtvarku, rodiče ale usoudili, že "čmárání na papíře" je k ničemu a ve slušných rodinách se hraje na hudební nástroj. Ani ten jsem si nemohla vybrat - doma byl klavír, tak to bude klavír. Začalo mi 7 let mučení, jinak to nazvat nemůžu. Klavír jsem nenáviděla, jsem kreativní člověk a do zblbnutí cvičit a opakovat ty samé pasáže a skladby mě ubíjelo. Výsledek je ten, že dnes hrát neumím, nepoznám jedinou notu a ke klavíru mám odpor. Dnes už je to lepší, ale léta jsem nemohla slyšet klavír ani v televizi, na CD, naskakovala mi husí kůže - slušná fobie. Svým dětem nikdy nic takového neprovedu, ve svém volném čase budou dělat pouze to, co se jim bude líbit a co budou dělat s radostí.