Potřebovala bych znát váš názor na věc – buď se uklidním nebo to začnu radikálně řešit. S přítelem jsme 2 roky, máme moc hezký vztah a příští rok se budeme brát. Idylku nám, nebo spíš teda mě, kazí jedna z jeho bývalých přítelkyň. Byli spolu 7 let, vztah byl velice dobrý, ale neklapalo jim to v sexu. Poslední rok vztahu už žili skoro v celibátu, spíš jako bratr a sestra, takže se nakonec rozešli. Je to už 6 let. Od té doby jsou nejlepší kamarádi, můj přítel ji nazývá svou nejlepší kamarádkou, mladší sestrou a vždycky o ní mluví hodně hezky a pochvalně. Až sem bych to brala. Realita ale vypadá takto: než jsme se k sobě my dva nastěhovali, což je poměrně nedávno, měl plný byt věcí od ní – různé plyšáky, dárky. Taky měl různě po bytě její fotky – sice ne vystavené, ale v šuplíku, v poličce a tak. Neustále si volají a píší smsky a emaily. Je sobota ráno, zvoní mobil – volá ona. Sobota nebo pátek pozdě večer – zase ona. A tak podobně. Jednou za čas se navštěvují – nebydlí ve stejném městě – on tam jede na víkend, ona s manželem sem (je vdaná). Já se do těchto návštěv odmítám zapojovat – dvakrát jsem ji viděla a myslím, že to stačí, nechci se s ní kamarádit. Když se vdávala, tak ji můj přítel vedl k oltáři (místo otce, kterého už nemá). Teď se jí má narodit první dítě, a chce, aby přítel šel za kmotra na křtinách. Vrchol teď je, že její matka přijede na pár dní do Prahy a přítel chce, aby u nás bydlela a dělali jsme jí program. To už je na mě opravdu moc, normálně nic neříkám, ale teď už jsem vybuchla, nebudu a nechci se starat o matku jeho bývalé přítelkyně, to už je na mě vážně moc. Žádné scény mu jinak nedělám, snažím se být tolerantní a ten jejich vztah pochopit, on taky nedělá žádné tajnosti. Jednou dvakrát jsem se ohradila, že se mi to zdá moc, ale na to mi řekl, že musím pochopit, že je pro něj jako nejlepší kamarádka a sestra a bývalou přítelkyni v ní už vůbec nevidí.
Tak já nevím. Je to normální, není? Máte někdo podobnou zkušenost? Taky jsem v kontaktu s některýma s bývalých, ale tak nějak normálně- sms k narozeninám, svátku, vánocům, jednou za čas telefonát a velice výjimečně nějaké kafe. Nebojím se, že se s ní vyspí nebo že mě opustí, to ne. Jenom mi přijde, že v tom minulém vztahu prostě uváznul a navíc mi přijde, že se ona snaží nějak narušit jeho život tím, že se mu do něj pořád plete, jakoby si na něj pořád dělala nárok. Hrozně mi to všechno vadí. A tak potřebuju názor někoho nezaujatého – pochopily byste takový vztah, tolerovaly byste ho? Kdyby ne, tak co mám dělat, co mám říct, jak se k tomu mám postavit? Nechci po něm, aby s ní přerušil kontakt, ale myslím, že existují určité meze, za které by člověk neměl zajít. Na druhé straně si říkám, že pokud se opravdu berou jako nejlepší kamarádi, tak bych měla zapomenout na to,že měli vztah, protože kdyby nebylo tohodle detailu, tak by mi jinak takové kamarádství asi nevadilo. Co vy na to? Díky za názory.