Ačkoliv naši nikdy na žádný nástroj nehráli mě nebránili a přihlásili mě na kytaru. Chodila jsem dva roky, ale pak mě to přestalo bavit a už jsem na nic hrát nechtěla. Nenutili mě. Dodneška pár akordů zahraju,ale není to žádná sláva.
Manžel chodil v první a druhé třídě na klavír, ale šíleně ho to nebavilo, tak ho rodiče přestali nutit (starší sestra vydržela na klavír osm let, ale ted už bohužel vůbec nehraje). Před rokem jsme se rozhodli, že si koupíme digitální piáno a manžel ted každou volnou chvilku sedí a hraje. Prostě ho to baví a chce umět. Oprášil základy a pomalu to zdokonaluje.Já abych nezahálela a využila toho, tak jsem se skoro ve třiceti letech rozhodla naučit na klavír taky a začala jsem chodit do ZUŠ. Paní učitelka na mě koukala a ptala se, jestli jdu přihlásit dítko - tak jsem s usměvem řekla, že ne, že bych ráda sebe )))) Legrace))) Klavír se mi vždycky strašně líbil a přijde mi, že je to nejhezčí nástroj ze všech. Nikdy dřív by mě nenapadlo, že bych na něj někdy mohla hrát a ted jsem na sebe neskutečně pyšná. Hraju sice teprve druhý pulrok, ale doufám, že vydržím