Na LŠU jsem chodila myslím hned od 1. třídy asi do šesté-sedmé? První rok nebo možná i dva zobcovka, bezpodmínečně nutné. Nicméně mě aspoň bavila. Pak kytara. Učitel děsnej. Pořád dokola nekonečný etudy, často mě tam nechal hrát a odešel do kabinetu ke kolegovi, já byla skoro i ráda protože mě aspoň nebuzeroval jak to sedím a jak mám ruce apod. K akordům jsem se dostala až v tom posledním roce, ale to už jsem byla jaksi "přetažená", prostě i když se pak už asi kapku snažil, já jsem ho už dost nesnášela a nechtěla jsem tam chodit. Naši nutili, ale "přebrečela" jsem je. Na vystoupení mě nikdy nevzal, nikdy jsem nesměla ani pomyslet na to že bych si sáhla třeba na elektrickou kytaru, dvanáctistrunku, jumbo nebo mandolínku co tam měl porůznu na stojanech :-/ Dril a dril, nuda a nuda.
Ségra chodila na tu samou hudebku, na klavír. Učitelku měla moc ráda, sedly si, ségra si zase "vybrečela" že chce začít fakt s klavírem, ne přes zobcovku, nevím jak to tenkrát udělali, ale ségře to bylo umožněno. Hrála celých 8 let, došla až do nejvyššího "levelu". Hraje krásně. Ale je to šílená trémistka, každý sebemenší vystoupení prozvracela a proprůjmovala, stresovalo ji to. Jenže ta její učitelka měla radost že má nejlepší žačku tak ji vždycky uprosila ať vystoupí......
Dneska sestra nehraje, klavír sice máme doma, ale není chuť a čas. Já kytaru prodala, tátovi to bylo líto (on mě k ní přivedl, když jsem byla malá hrával mi "protestsongy"). Tak jsem mu ji k jedněm Vánocům koupila, no stojí tam ještě s mašlí za skříní dodnes :-( Jednu dobu jsem se zase vrátila k flétně, dneska nevím kde bych ji měla hledat.
Jo a zpívání mě bavilo, ale naši říkali že "békám jak koza", takže na zpěv jsem nechodila, teď se tak 1-2x za léto "vybékám" u táboráku a jsem spokojená