Já hrála na flétnu, pak na klavír a nakonec na housle po celou dobu ZŠ. Pak už ne. Od mala jsem toužila hrát na basu, ale rodiče odmítli, že jsem moc malá a tak ... a nikdy už k tomu vysněnému nástroji nedošlo a asi ani nedojde.
Co se rodičů týče, máma nehrála na nic, otec byl samouk na kytaru - hrál pěkně u táboráku a tak. Co se hudebky týče u nás byl problém v tom, že všechny nástroje (učily se tady tehdá jen klavír, flétna a lesní roh) učila jedna jedniná učitelka, to samé hudební nauku. Učitelku jsem ráda neměla, ale hraní mě bavilo (doma, bez obecenstva, jinak ne). Jsem introvert, ale hudbu a hraní na něco mě baví, jen je mi úzko, když mě někdo poslouchá, nemám to ráda. Na housle jsem pak jezdila jinam, učitelku jsem měla ráda a moc, takže když se po 2 letech odstěhovala, už jsem nechtěla hledat jiného učitele, který by mi aspoň trochu "sednul".
Jesti ještě sem tam na něco hraju ... no klavír máme doma rozladěnej a už nejde sladit (je komplet ve dřevě, i rám ... bohužel a holt po naladění se do 14dnů zase rozladí, říkáme mu : náš velký muzejní exponát ...zabírá docela dost místa, mezek jeden krásnej), ale toužím po "novém" piánu, ale jaksi není za co. Na flétnu zapískám ještě leccos, na sopránku i altku a housle se prodaly, ale ty základy bych z nich snad ještě vyloudila.

Co se důvodu, proč děti na hudebku nevzpomínají moc rády ... nevím, beru ze svého pohledu, že nás rodiče nutili chodit tam, kde bylo nejblíž i když uč. byla pěkná megera a pedagogický talent fakt neměla, takže možná kdyby hledali aspoň trochu, byli ochotní nás třeba jednou týdně dovést tam a zase zpátky, případně nechat jet vlakem - byl to kousek do další hudebky, ale chápu, byli jsme tenrát malí. U nás to opravdu hodně pohnojila ta učitelka, i když sestra hrála ještě dlouho na příčnou flétnu, ale to pak taky dojížděla jinam a nemohla si přístup jinde vynachválit, holt tady bylo malé město, tak jsme asi měli být vděční aspoň za něco.
A v mém případě mě draly veškerá vystoupení a přezkoušení v pololetí a na konci roku. Já se chtěla naučit hrát, protože se mi to líbilo a né, aby mě ještě někdo hodnotil. A výběr - buď pujdeš na koncert a převedeš tam to a to, nebo holt přezkoušení před komisí, aby mohla být známka ... to bych klidně vynechala. Aspoň u těch, kdo by svatosvatě prohlásil, že tam fakt nechodí, aby za pár let oslňoval v koncertních síních svým géniem.