Samarlu,

k těm novým denominacím: v kostce to má značná část protestantů tak, že Církev je pro ně "společenství svatých" (tedy nikoliv světců!) a kdo k ní patří, ví jen Bůh, nedá se spoutat v jedné z organizací. I protestanti vyznávají v Apoštolském vyznání "Věřím ve... svatou církev obecnou", jen pod ní nechápou ŘKC. ŘKC se domnívá, že je jaksi pravější, že má úplnější poznání a ona sama je Církev, kdežto ostatní jsou jen církve či čírkevní společenství, ale protestanti s tímto nesouhlasí. Prostestantské církve nemají tendenci považovat samy sebe za Církev, cítí se jen jako součást Církve. Z tohoto hlediska jim tedy příliš nesejde na tom, aby jednotně patřili k k jedné organizaci. K tomu neuznávají např. autoritu papeže, jiné odvrhují nauky o Panně Marii a různě, podle svého poznání a svědomí.

Fakt je, že i protestantské církve/sbory štěpení v praxi trápí, ale není to pro ně zdaleka taková potíž, jako pro katolíky, proto k tomu dochází (víc, než by se mi líbilo, ale na druhou stranu trvání na jednotném vedení a jednotném názoru za cenu svobody svědomí by se mi také nelíbilo). (Mimochodem, ŘKC se taky štěpí, jenže tak, že se z ní vydělují jiné církve, takže ŘKC se sice formálně nedělí, ale denominace se od ní také odtrhují. O rozchodu s pravoslavím nemluvě).