To jsou samé příklady ze života. Tak mám také jeden. Mám velmi dobrou kamarádku, která má holčičku. Před 3/4 rokem jsem u ní byla na návštěvě a ptala, co malá. Lítala tam kolem nás, prostě neposeda. A ona mi říka, že dobrý. Prý jí známá radila, že musí hned od začátku stanovit hranice a prostě nedovolit nic navíc. Oni prý to neudělali a dnes hořce litují, protože kluk si s nimi dělá co chce a už s ním nic neudělají. Stali se jeho otroky. A tak kámoška udělala hranice, za které opravdu nešla. Ale tatínek milé holčičky chodil do práce a tak byl po celém dni rád, že mohl být se svojí holčičkou a dovolil jí vše. Tím myslím štípání, škrábání a kousání. Ona se tomu smála a on jen ty,ty,ty a nic. Před týdnem jsem je potkala. Jsou už asi 2 měsíce od sebe, holčička je pořád pěkná rošťanda, akorát když to přežene a maminka řekne a dost!, tak přestane. Ale když si jí prý vezme tˇatínek, je rád, že jí zase dát zpět mamince.
Takže není té svobody a liberálnosti u vás příliš? Samozřejmě opět najdete i na toto odpověď. Ale já si stejně budu myslet, kdo umí, ten umí a kdo neumí, ten čumí. A dobře vám tak.