Ahoj všichni,
asi jsem to špatně vyjádřila a ten můj příspěvek vyzněl jinak než to je ve skutečnosti. Nejsem zas takovej extrém, že by se o mě přítel musel starat a kde by mě postavil, tam by mě našel. A že bych se u přítelových rodičů nedokázala vůbec bavit, to néé. Jak jsem psala, popisovala jsem jen takovy ty "maličkosti", co se někdy stanou a nevím, co je správny. Protože kdybych chtěla napsat všechno, tak bych to tady zahltila:-)) Asi nejlíp to popsala ve své odpovědi Iva, prostě jsem vychovávaná tak, abych nikoho neotravovala, abych nic po nikom nechtela, abych se neprojevovala, apod..... Jsem v posledni dobe nekdy zmatena, ze se mi nekdy stane, ze nevim, co je spravny a jak se zachovat. S tim jidlem o vikendu - ja jsem mamce dávala peníze navíc (chodím do práce a normálně mamce měsíčně přispívám). A tak jsem se jí snažila dát peníze ještě k tomu navíc za ty víkendy, ale nechtěla je. Ale máte pravdu, že bych třeba mohla něco koupit sama navíc, protože peníze si mama nikdy nevezme. To je to, že se mi stává, že v té chvíli nevím, co udělat, ale když to pak vidím zpětně, tak to vím......
Ivu prosím, jestli by mi mohla napsat víc k tomu, jak se změnila, co jí pomáhalo apod. A s tím chováním u jeho rodičů to určitě zkusím:-))
Jo a ještě k té komunikaci, s přítelem se bavíme o všem možném a moc mi pomáhá, akorát že na takovy ty věci (např. to jídlo) má jinej názor, protože u nich to chodí jinak než u nás. Není to, že bych se mu bála cokoliv říct.
No nic, tak budu končit nebo se zas do toho zamotám.
Díky za odpovědi.
Mějte se.
Monika