1) máme v bytě vlčáka - fenu (původně jsme si ji pořizovali do baráku se zahradou, ale když jsme se museli stěhovat, tak šla samozřejmě s námi)
2) to si nepamatuju
3) doma se nám vyčůrala jen 2x a pak hned pochopila, že musí jít ven (i když jsme byli na baráku, byla s námi vevnitř podle toho, jak sama chtěla) a pokaždé, když se vyčůrala, tak jsme jí k tomu dali čumák a řekli nesmíš, trochu s ní zatřásli a hned odnesli ven, kde jsem s ní byla třeba 15 minut
4) ze začátku jsem k ní vstávala v noci každé 2 hodiny, vždy když jsem slyšela, že se vzbudila a začala chodit po pokoji, tak jsem s ní šla ven a ona se tam vyčůrala - tohle období trvalo max 2 týdny, pak už se nebudila tak často a nebo sama šla ke dveřím a tím dala najevo, že chce čůrat
5) tenhle problém jsme nikdy nemuseli řešit - prostě to nikdy neudělala, měla na hraní 1 pískací gumovou hračku a 1 "lano", takový ten suk
6) máme fenu, takže s tímto zkušenost nemám

Jinak vychovávat jsme začali hned, ale hrou, za všechno, co udělala (i třeba náhodou) jsme ji hodně chválili (pamlsky jako odměnu jsme nedávali), např. si sama jen tak sedla a my hned řekli "sedni", pohladili ji a pochválili apod. Ale musím říct, že jsme měli hodně štěstí na povahu, učila se v podstatě všechno sama a ráda a i teď v 10 letech se naučí cokoli nového. Hodně štěstí při výchově.