Asi to chce opravdu dovolenou nebo pravidelně někam chodit bez dětí, pokud manžel dovolí.Co skončilo léto, mívám fakt děsný nálady. Dřív se to střídalo, ale teď už jsem deno denně vytočená, hl. na toho staršího, kterej co se narodila Evička, tak se začal chovat jak mimino (mluva, zvuky) a neustále zlobí (poutá asi pozornost).Evička mě začla zase vyžadovat a furt musím být u ní, chovat jí a vůbec.. Dost často křičím (což zase vytáčí přítele, protože taková je jeho matka)a poslední dobou mám i záchvaty pláče..k tomu se přidal pocit, že už vůbec nic neumím a hrůza z toho, jak se budu živit(nechci být závislá na chlapovi). Třeba když jsme někde se známými, třeba i někým novým a oni povídají o svých zajímavých profesích, jak cestují atd. připadám si jak totální hňup odepsanej, co patří už jen k plotně a dětem (a to je mi 25!!) a pak jsem naštvaná na sebe a i na okolí(nepříjemná na přítele apod.)
Hl. si myslim, že aby ženská byla spokojená i na MD, tak by měla umět žít svůj život - mít koníčky, kterým se bude co nejčastějí věnovat, příp. práci, která ji bude bavit..to vše já vím, ale nemám to a neumím to..Od 20 vychovávám dítě a už toho mám dost. těším se až vyrostou a budu moci "žít svůj vlastní život", který jsem vlastně moc dlouho nestačila ani žít.-)
holky pevné nervy, je to někdy fakt peklo!