Karolko, s tím psychologem souhlas. Já bych to ale brala tak, že to byla MOJE chyba a to ostatní jsou jen důsledky mých neuvážených činů. A pokud mám jen zbytky duševních sil, nemám právo na to, abych zpřevracela a zkomplikovala život - hlavně dětem, které by se v tom určitě neuvěřitelně plácaly. Partner je dospělý člověk, situace jistě nepříjemná, ale MĚL BY jednat dospěle. Ale bude? Neodnesou to hlavně děti? Pokud partnerský vztah funguje, snažila bych se to sama v sobě všemožně ustát.