Já RaR taky četla...ale...mám dítě s poruchami chování. Určitě s ním dělám strašně moc chyb a určitě neco z RaR uplatnit mohu a chci, ale přesně jak píše Šešule. Autoři pozapomněli, že jsou prostě děti, které ODMÍTAJÍ nebo NEDOKÁŽÍ poskytnout zpětnou vazbu a nezareagují jak by dle autorů měli.
A viděla jsem s jednou z psycholožek rozhovor v Tv a byla velmi strohá a na otázky týkající se jak reagovat na nespolupracující drzé, rebelské puberťáky prostě nedokázala odpovědět. Je vidět, že měla to štěstí a setkala se jen se samými vstřícnými mladými lidmi.
Mám totiž ještě další 3 děti se kterými výchovné problémy nemám žádné. A vychovávala jsem je doposud bez RaR. (Já knihu v žádném případě nezatracuju. Některé věci se mi moc líbí.)
Ale odmítám brát dítě jako sobě rovného partnera.