Matek samoživitelek je v této společnosti zhruba 40 %. To jistě není nevýznamná skupina.
Jejich situace se ovšem různí, některým pomáhají rodiče, expartner, či nový partner.
Může ovšem nastat situace, kdy už nemáte na pomoc nikoho. Tehdy se může objevit šikana v práci.
Za hodinu práce si mnohdy vyděláte méně, než zaplatíte za hodinu hlídání dítěte v době nemoci.

Díky nemoci dítěte (zápal plic), jsem byla na dohodu propuštěna z PP ve zkušební lhůtě. Soukromá firma jistě není žádná charita, takže se nezlobím.
Jen nevím, jak v současné době získat nové zaměstnání.
Malé dítě bude stále nemocné (imunita), velké začalo studovat VŠ.
Jsme v situaci, kdy máme na to základní - nájem, elektřinu, internet (bez internetu by se to zaměstnání a studium zvládalo mnohem hůře).
Protože tak neperspektivně žijeme už delší dobu - několik let - dochází nám obuv, oblečení, to nemluvím o dalších věšcech nezbytných pro fungování domácnosti.
Nějaká dovolená už několik let nepřipadá v úvahu, v lese jsme nebyly (jsme tři holky).
Vaříme fazole, sojové maso, jíme jen chleba s máslem nebo bez.
Nemáme žádné oblečení, během času i přes štupování a zašívání se všechno rozpadlo. Přesto naše rodinné IQ není pod hranicí 130. Nemůžeme si dovolit ŽL, léky, poplatky u lékaře...
Moje maminka, která dosud hlídala v době nemoci malého dítěte, je na tom špatně a už to nezvládá. Prostě nestačím tolika lidem obstarat stravu, oblečení, zaplatit učebnice, pořídit nějaký nábytek, a sama mám oblečení maximálně z roku 2001, kdy jsem ještě žila v normálním vztahu.
Ten příspěvek opravdu není o lítosti. Pragmaticky se snažím shrnout, že jsou v naší společnosti lidé, kteří nejsou tak úplně blbí, ale na 99% inzerátů na práci jim nikdo neodpoví.