Já jsem v Klaudiánově porodnici strávila více času, než bylo nutné k samému porodu a pobytu po něm. Na samotný porod mám jen ty nejlepší vzpomínky. Na předporodní kurz, který prováděla paní vrchní sestra Hamáčková, na porod, kdy nás s mým mužem přivítala porodní asistenka paní Tomsová i na pana doktora Kroha. Je však pravda, že jsem prý rodila naprosto bez problémů, domnívám se, že v relativním klidu, jak ze strany mojí, mého muže i personálu. Jediné co bylo jinak narozdíl od Stáni je, že mě bezprostředně po porodu dceru odnesli zkontrolovat (šel s ní manžel) a teprve potom mi ji přiložili k prsu. Vyholení jsem absolvovala, klistýr jsem již nestihla. Na pobyt, který se uskutečnil během těhotenství nemám však vůbec pěkné vzpomínky. Rok předtím jsem prodělala spontální potrat a vztah personálu ke mně bych označila v roce 1997 za otřesný. Bez jakéhokoliv upozornění mě sestry připravily na výkon, který samozřejmě následuje a poslaly mě na tzv. "červenou lavici", tak čekáte před operačním sálem a aniž by se kdokoliv obtěžoval, aby mi vysvětlil, co bude následovat a co se vlastně děje jsem s velmi nepříjemným anesteziologem absolvovala kyretáž.
Dlouho jsem z tohoto zážitku měla šok a trauma. Během úspěšného těhotenství jsem na začátku ležela v nemocnici také a opět jsem jen stále slyšela, že to dopadne stejně (jak od lékařů, tak sester).
Vím, že je lepší počítat s tou horší variantou, ale vím něco o optimistickém myšlení, které jistě hodně pomáhá. Zhruba uprostřed těhotenství jsem byla v nemocnici znova s tím, že jsem omdlela. Nechali si mě na pozorování a od té doby mi začaly problémy s tvrdnutím břicha. (ve 26. týdnu). Dostala jsem Magnesium po kterém mě bylo hodně špatně (dodatečně jsme zjistili, že šlo podle příznaků o předávkování). Pak mě nechtěli pro jistotu pustit domů, že mám nález, který odpovídá tomu, že budu brzy rodit a bude lepší když půjdu na tzv. "steh". Nakonec mě propustili s tím, že mi "Pan doktor" Karhan sdělil, že budu chodit každé pondělí k němu do rizikové poradny. Tam jsem chodila pokaždé tak vystresovaná, že mě břicho tvrdlo čím dál častěji. p. Karhan mě také pokaždé vnitřně vyšetřoval, což mi působilo jen bolest a krvácení. S manželem jsme ho poté žádali aby nepokračoval s vyšetřováním. Arogantně nám vysvětlil, že to jinak nejde a mě samotné řekl, že pokud odmítám jeho metody a styl, chce ode mne podepsat reverz s tím, že porodím určitě dříve a mé dítě to nepřežije. Asi si dovedete představit, jak to na člověka působí. Naštěstí jsme vyhledali odbornou pomoc u pana doktora Pudila, který se umí o těhotnou ženu postarat jak po gynekologické stránce, tak v mém případě i po stránce psichycké (což mi hodně pomohlo). Břicho mi přestalo tvrdnou, žádné léky jsem nejedla, zákroky jsem nepodstupovala a dcera se nám narodila zdravá, ve správném termínu a já si už jen v životě přeji, abych se nikdy nemusela setkat s lidmi podobného typu, chování a ražení jako je "MUDr." Karhan.