Ahoj Martine, já už mám DM 21 let. Onemocněla jsem v roce 1981. Když porovnám způsob léčby na začátku a tedˇ, můžu říct, že je to neuvěřitelný pokrok. Např. 1.Hodnota cukru se tenkrát dělala z moče - do zkumavky se nalilo Benediktovo činidlo, káplo se několik kapek moči a zahřívalo nad plamenem. Podle zbarvení se zjištˇovala hladina cukru. Aceton - na sklíčko se nasypal kopeček práškového činidla, kápla moč a opět dle zbarvení totéž. Nebylo to vůbec přesné, protože moč se tvoří několik hodin a výsledek nebyl nikdy aktuální.2. Píchalo se železnými jehlami a stříkačkami, které se musely vyvařovat. Pamatuji se, jak jsem byla "happy", když mi mamka k vánocům sehnala jednorázové jehly. Hned zpočátku - byla jsem v 7. třídě - jsem dostala omezení - výběr povolání, musela jsem seknout s atletikou a plaváním, které jsem tehdy závodně dělala. 3. Na gymplu jsem dostala inzulínovou pumpu, byly to první, které se k nám dostaly. Jejich velikost byla tehdy dost velká, asi jako větší walkman. Nyní čekám znovu na hospitalizaci, kdy mi opět dají pumpu, už jí mám doma, a je o víc než 1/2 menší - dá se strčit s prominutím i do podprsenky. 4. Měření glykemií je v současné době za pomocí glukometrů pohoda, hlavně je výsledek glykémií aktuální a v pohodě si člověk udrží glykemie v přijatelné rovině. 5. Já i moje kamarádky z mládí jsme si díky dost nekompenzovanému diabetu v mládí "zadělaly" na současné komplikace. Osobně - neuropatie 3.stupen, retinopatie 1-2 st. a ještě se mi začínají přidávat ledviny. Myslím si, že když už člověk DM - bohužel" má, tak omezit sport, který je pro nás nebezpečný - hlavně hypo, když člověk visí na skále, nebo je někde pod vodou - je prostě dan /i když to zní blbě - nemoci. Hlavní je se udržet OK, abychom tu vydrželi, co nejdéle - vím, o čem mluvím, mé komplikace mi sem tam dost otravují život. Já si ráda odpustím nějaké ty činnosti, pro mě je hlavní vidět, chodit a žít. Nechci být nějak moc melodramatická, ale lze si najít mnoho jiných činností, které vyhovují člověku i nemoci.