Byla jsem jednou na potratu. Hrozně moc jsem nechtěla, ale otec dítěte mě vyhrožoval pak už i fyzickým násilím, jestli si to dítě nechám. To už jsem se pak nebála jen o život nebo zdraví své, ale i svého dítěte. Při představě, že bych se o miminko musela neustále bát, že když by se narodilo a on by mi ho třeba unesl nebo mu něco udělal... Připadal mi potrat jako menší zlo. Nehledě na to, že bych byla s dítětem na všechno sama (to bych ale nějak zvládla), ale ten permanentní strach o dítě, jestli mu ten debil něco neudělá, to ne.