Nebyla a vim, ze bych litovala. Otehotnela jsem neplanovane a presto jsem byla stastna a ani na vterinu jsem nepochybovala, ze dite chci. Ano mam zazemi v rodine, ale s pritelem jsme se znali 2 mesice a je mi 23. Stalo nas to nejake nervy, on jeste studuje, bal se reakce doma, ale ja ho podrzela, ze to zvladnem a pak uz byl oporou on me a vzorne se o me staral cele tehotenstvi a ted mame krasnou a uzasnou holcicku. Potrat neodsuzuji v bezvychodnych situacich, ale v tech pripadech, kdy to dotycna bere jako nejlehci reseni. Proste stal se omyl, tak pujdu. No co. Hruza, dnesni spolecnost to vazne nebere jako neco spatneho, spousta lidi mi rikalo, jak me obdivuji, ze oni by do toho nesli v mem veku! Nerozumim. Jiste, take jsem mela jine plany, ale dite je dnes dar, kolik paru ma problemy s pocetim a nechat si dite vzit, jen proto ze se to uplne nehodi? At to pak vypravi zenske co o dite prisla, nebo deti mit nemuze, ze ona mohla, ale nehodilo se ji to do kramu.