Mili,
jeden večer jsem si zabrečela nad videem s Milenkou a s Ondráškem, další nad Milenčiným příběhem. Máme dva kluky (5 a 3 roky) a roční holčičku. Vždy, když Martinku v posledních dnech pozoruji, vzpomenu si na Vaši Milenku. Na bolest a bezmoc, jaké jste museli bezpochyby prožívat. Na fatální chyby a zanedbání lékařů, které se nabalovaly jedna na druhou. Museli jste si připadat jako v nejhorším snu... Snažili jste se jistě pro svou holčičku dělat od jejího narození jen to nejlepší, aby byla zdravá, šťastná, spokojená, plná radosti a lásky. Přesto měl kdosi větší moc než vy, její milující rodiče...
Je mi z toho moc smutno!
Držte se, hlavně kvůli Tomíkovi, který vás oba teď moc potřebuje.
Monča