V porodnici, kde jsem rodila, se to dělalo tak, že miminko zůstalo s maminkou zhruba 2 hodiny na porodním sále. Potom ho sestřička odnesla na novorozenecké oddělení a maminka byla odvezena na pokoj, kam miminko dostala tehdy, když si sama dokázala dojít na WC a do sprchy - nejdříve po 2 hodinách odpočinku. Protože mi bylo po porodu relativně dobře, nechala jsem si miminko přinést co nejdříve.
Když mi při druhém porodu lékařka řekla, že na epidurál je pozdě, tak jsem to přijala bez problémů. Když mi řekla, že kvůli nedostatku místa budu ležet na gynekologii a miminko mi odnesou na novorozenecké, kam ho budu chodit pouze navštěvovat, tak jsem to obrečela. Po druhém porodu jsem se zotavovala ještě o dost rychleji. Je mi líto, že jsem první dva dny nemohla mít svého chlapečka u sebe, ale na druhou stranu jsem šťastná, že to byla v porodnici jediná věc, která mi nevyšla podle mých představ. Personál se jinak velmi snažil a všichni dělali maximum proto, aby mohly být pak maminky co nejdříve se svými miminky. Za to, že byla porodnice přeplněná, nikdo nemohl.
Přesto se ale dovedu vžít do situace maminky, které je po porodu hodně zle a radši se napřed v klidu zotavuje, protože by třeba vůbec nebo skoro vůbec nebyla schopná se ze začátku o své miminko starat.