Mně se při čtení článku vybavila poučka z nějaké knížky zabývající se "alternativním" vedením porodu (tuším, že to byl v diskusi zmiňovaný Partner u porodu), že do záchodu se nerodí. Já jsem se jí tedy řídila - jinak by se mi druhý syn taky narodil do záchodové mísy. Ale to bych to bývala neustála do příjezdu porodní asistentky, kterou jsem měla domluvenou pro plánovaný porod doma. Díky tomu, že jsem si poté, co mi došlo, že už opravdu rodím (asi 5 minut poté, co jsem vylezla z vany, kde jsem si v klidu 2 hodiny napůl pospávala ve vaně za nepravidelných nijak zvlášť silných a zcela nebolestivých kontrakcí, mezi nimiž byly i 20 minutové rozestupy), na tuto poučku vzpomněla, jsem přes úporný pocit, že se mi chce strašně kakat, ze záchodu slezla na všechny čtyři, snažila jsem se ze všech sil vůbec netlačit a vydžela jsem v této poloze celou půhodinu do příjezdu asistentky, která konstatovala, že leze hlavička (na čtyřech jsem pak také porodila - na dvě už jsem se ani nebyla schopná postavit, jen jsem od záchoda odlezla do obýváku, naštěstí máme malý byt, takže to byl jen kousek). Jelikož jsem se děsně bála, že se potrhám, tlačila jsem jen malinko, takže se syn narodil až hodinu po příjezdu asistentky. Až po přečtení článku jsem zjistila, že to možná bylo dobře - riziko krvácení do mozku při rychlém postupu porodu mě tedy vůbec nenapadlo (ale díky tomu už vím, proč má můj synovec, mimochodem narozený v porodnici, epilepsii - porod byl také poměrně rychlý).