I počtvrté bych měla co vylepšovat, ale to už nemíním zkoušet :). Ale je to fakt těžké, každý je jiný, každému vyhovuje něco jiného, každý zvládá něco jiného,hrozí jiné komplikace.... A lékař nese za vše odpovědnost.

Co se týká miminka, u nás to bylo tak, že nejvíc v pohodě bylo to první mimi po medicínském porodu se spoustou zásahů. Dcera neplakala, zvědavě se rozhlížela, krásně se přisála. Ty další dva porody byly v podstatě přirozené (bez léků, nástřihu...), ale obě děti plakaly, nechtěly se přisát, byly podchlazené, takže musely na pár hodin do inkubátoru. Řekla bych, že pro mimi je porod pořádný stres, ale často to prožívá jinak než matka.

Co se mě osobně osvědčilo (ale není to univerzální návod, každý to má jinak): Být doma co nejdéle (můžu se libovolně pohybovat, odpočívat, dělat něco relaxačního - třeba si lakovat nehty), během té doby se tělo samo očistí (porod od poslíčků jsem poznávala podle toho, že společně s kontrakcemi přišel i průjem), na porodním sále jsem se pak ocitla až v druhé době porodní (nebyl čas na dlouhé monitorování, vyšetřování a už vůbec ne na klystýr) a s personálem jsem se pak dohadovala "jen" o poloze, nástřihu...