Máme tři děti. Nejstaršímu synovi bylo 2,5 roku, když se narodil mladší. Zvládala jsem to hodně v pohodě - určitě i díky tomu, že Matýsek je od malinka hodně pohodový a rozumný. Na mladšího Michálka nikdy nežárlil, hrál si s ním, pečoval o něj. Michálek byl zase docela spavé miminko, takže v té době jsem stihla tolik práce, jako nikdy předtím či potom.
Martinka se narodila, když prostřednímu Michálkovi bylo něco malinko přes dva roky. Míša je od malinka spíš pohodář co se pohybu týká, umí si říct, co chce (někdy mě honí až moc ) a je celkově průbojnější a méně bojácnější než Matýsek. Zpočátku na Martinku žárlil, občas vyvolával i konflikty a nerad ustupoval.
Dnes je mu o rok víc, vše se už delší dobu vyvíjí úplně jinak. Martinku má velice rád: hlídá ji, co kde strká do pusinky, co kramaří, ale umí si s ní i hrát, pomáhá mi a je to zlatíčko. (Starší Matýsek ji miloval od malinka a zastával se jí, pokud měl Míša jiný názor.)
Myslím, že věkové rozdíly mezi dětmi jsou velice individuální záležitost - v každé rodině, u každého dítěte. Rozhodně ale nejsem zastánkyní velkých věkových rozdílů mezi sourozenci. Neměnila bych
Monča