ze mně má velkou legraci manžel. Už jsem to někde psala - po snad doléčených depresích (to ví jen Bůh) jsem se pomátla. Najednou krom práce stíhám chodit cvičit, ale ty koníčky:
pletu košíky, pěstuju phalaneopsis (no kytky.... já a zemina, něco jako vtip století), decoupage, háčkuju, pletu, teď už i šiju... kdokoliv mne zná jen kroutí hlavou (pekla a vařila jsem hodně vždycky). A to ještě i spím
) a čtu a koukám na filmy.
P.S. nejsem žádná superženská... mně tohle všechno moc nabíjí a samozřejmě ne všechno najednou, kdyby náhodou někoho napadlo, že stíhám víc než 3 věci najednou
) a to má většina ženských daný pohlavím.
Ale... jsem si koupila kleště na křoví a obešla pozemek tak 300 metrů daleko, všechnu stařešinu zlikvidovala, uhrabala atd... a to byl pocit. Z toho jsou všichni na mrtvici. Já.... pohan ... fyzická práce je něco neslušnýho.
A pak jsme jeli těma lesama a všude zbarvený listí a krásně. No, jsem prostě stará. Už je opadaný, ale zase je krásně vidět do kraje
))
Zjišťuju o sobě takový věci, přesně - jakou radost udělá to, že mi ještě pořád krásně roste levandule. Skoro v prosinci. I z toho mám radost, že mi to došlo.
Myslím, že až mi bude 50, bude to ještě lepší !!