Ještě jsem si vzpomněla na jeden okamžik, když jsme si Janinku přivezli domů. Seděla jsem u postýlky a koukala, jak spí.
Tenkrát mě napadlo: "tak tohle chci určitě zažít tak dvakrát třikrát
. "
A pak mi teprve došlo, že to znamená mít tři nebo čtyři děti celkem
.
Měla jsem pocit, že jsem už vypotřebovala jednu příležitost to zažít, jako když Popelka rozloupne první oříšek a říká si smutně: ted už mám jen dva.
(jestli nenastane nějaká výrazná změna ve financích, ty brďo, tak to jdem i do čtvrtého, děsně nás to s manžou chytlo)
Ale je taky možný, že mě z toho blázince v březnu klepne pepka a všecko stornuju
.