Máme teprve jedno letošní a vím naprosto jistě, že nebude jedináček. Ačkoliv se šíleně bojím porodu (přitom to nebylo nic extra hororového, aspoň myslím), tak se na druhé dítě těším. Přestože jsem utahaná, malej je poslední dobou v noci vzhůru každou hodinu, do toho máme spoustu práce okolo baráku, vím, že do toho půjdu znova.
A třetí dítě? Chtěla bych, citově ano...rozum mě ale odrazuje z jediného důvodu, a to jsou finance. Ráda bych dopřála našim dětem v budoucnu poznávat "svět", mít nějaké kroužky a tak...a vím, že když budou jenom 2, bude větší šance, aby mohly obě děti jet se školou na lyžák do Alp, na výměnný pobyt do Anglie, či se nadýchat slaného vzduchu k moři...aby se mohly věnovat zájmovým kroužkům, které je budou bavit a naplňovat. Aby nechodily oblékané "jako socky" a tím se vystavovaly posměchu ostatních dětí (sama jsem ze 4 dětí a znám z vlastní zkušenosti - děděné oblečení po sestrách, které na mě viselo, bylo otahané...)
Více dětí=větší prostory bydlení, větší auto...a dalo by se pokračovat a pokračovat...rozum stále říká NE!, srdce pofňukává "ale já CHCI"...tož asi tak.

Co říct na závěr? Pokud neřešíš finance (což v prvním příspěvku píšeš, že ne), pak nech mluvit srdce. Nech to ještě dozrát. Buď se to z té hloubky vynoří až nad hladinu a nebo naopak potopí ještě hlouběji. A kdo ví, třeba náhoda bude chtít, a bude všechno jinak. Říká se, že miminka si vybírají své rodiče i dobu, kdy se narodí, věřím tomu