Danielo, chapu te a mam na vec stejny nazor.
Kdysi davno, kdyz byl syn maly, tak zlobil neuveritelne, nevedela jsem si rady..placala jsem, ne proboha pres pusu, ale placala. Dostali jsme se do kolotoce, kdy mu to zacalo byt jedno, dostaval na zadek i od taty a byli jsme zoufali. Temperament po tatovi, zvidavy, vsude lezl atd.
Jednou jsem si na Rodine precetla inteligentni nahled, vzchopila se, promluvila i s manzelem a najeli jsme metodu bez biti. Prvnich 14 dni peklo a pak zlom...a syn nas zacal poslouchat ! Bylo to mnohem tezsi, vydolovali jsme ze sebe vsechnu trpelivost a od te doby v zasade neni problem. Doted se za sve selhani stydim a chapu, ze jsem si to prinesla z rodiny, byla jsem bita od mamy a to dost, normalka tehdejsi doby.
U dcery uz stejnou chybu neudelam.