Ale ano, je to tak. V klidu se zeptej sebe sama, třeba v poseli před spaním, a uvidíš, podvědomí ti odpoví. Rozum se totiž snaží skutečné pocity potlačit.
My o třetím dítku mluvili dlouho, byla jsem pořád na vážkách, ale když jsem otěhotněla, tak jsem najednou věděla, že jsem to tak chtěla. A navíc miminko přišlo přečsně tak, jak jsem si přála. Plánovaně a neplánovaně (nemilovali jsme se s cílem počít, otěhotněla jsem mimo klasické plodné dny
), věkový odstup dva nebo čtyři roky, tři už ne, to už máme vyzkoušené a nevyhovovalo to. Pět let už jsem nechtěla. Takže miminko příjde dva roky a čtyři měsíce po narození Jolanky
) A vůbec, ale vůbec jsem netrpěla nevolnostmi, což jsem si prožila u obou předchozích těhu.
Takže se zkus upřímně sebe sama zeptat, jestli miminko opravdu chceš. Pocit líbí/nelíbí při představě dalšího uzlíku ti napoví. Ale musíš být sama před sebou upřímná.
Držím palečky při rozhodování.