Marrianno, taky to znám. Po prvním dítěti jsem měla pocit, že nejsem pro roli matky stvořená, že mi před tím bylo líp, že mi nic nechybělo. Záviděla jsem prodavačce v pekárně, že je pánem svého času a života, nočnímu hlídači na smeťáku, že se může jít vyčůrat, když se mu chce, že si v klidu popíjí kávu, hledí z okna na ten binčus........
Přešlo to.
Nicméně právě teď po "příjemné" půlhodince školní přípravy s prvňákem, jsem krátkodobě opět přesvědčená, že jsem místo dětí měla mít dva psy, volný čas věnovat jízdě na koni a finance na cestování.
To, co cítíš, je běžné, neznamená to, že svoje dítě nemiluješ. Je to prostě velká životní změna, potřebuješ čas, aby ses s tím vyrovnala. Ne každý je super matkou a ne každý se během pár dnů sžije s tak markantním převratem ve svém životě. JE TO NORMÁLNÍ!