Většina dospělých si nepamatuje, jak vnímali svět, když byli malí. (Proto možná nikdo nezasáhl. protože jim to přišlo jako sranda.) Jinak si nedokážu vysvětlit ty kecy o bezstarostném dětství. Já měla dětství proti tomu, co píšeš ty fakt růžový, ale SUBJEKTIVNĚ mám teď mnohem míň starostí. Přesně si pamatuju, jak nás ve školce učitelka strašila, že když budem zlobit, zavolá do polepšovny a oni si nás odvezou. Tak strašně jsem se bála, že to udělá a já už nikdy neuvidím rodiče. Ještě teď si pamatuju ten pocit hrůzy. Srovnatelný strach jsem v dospělosti nikdy neměla.