... jsem sice nečetla, ale cítím to tak a nikoho "zlého" (byť jen "jako") jakto toho čerta bychom k nám do bytu nepozvali!!!

Na jednu stranu dětem říkáme (když třeba v noci pláčou, že se jim něco zdálo apod.), že tam nemůže nikdo zlý (strašidlo, zloděj...) přijít, že se jim s námi nemůže nic stát - a pak tohle?!? Fakt by mě to nenapadlo, je to rozpor jak blázen!

Vždy jsme byli na nějakých akcích (mikulášský vlak, mikulášská besídka v mateřském centru apod.), kde bylo víc dětí a rodičů, nebo jsme čerty viděli jen z dálky venku (a pak doma za dveřmi čekala dobrůtka, jako že tam Mikuláš něco nechal )...

Děti čertem nestrašíme, ale někde to stejně museli pochytit (asi ve školce od jiných dětí), tak se to snažím trochu zlehčovat a zesměšňovat ("vždyť ten čert vlastně nic nedělá, jen to své bububu a chrastí řetězem - tak na něj taky udělej bububu a je to..." nebo tak něco, podle situace.

Sice nejsem úplně proti, aby se děti trochu zamyslely nad tím, zda "zlobili" či ne (ale i jindy, ne jen na Mikuláše), ale zas ať to neberou tak vážně! Sice neříkám natvrdo, že čert není, přijde mi že trochu toho tajemna špatné není, bylo by to škoda - ale prostě dávám najevo, že toho čerta až tak moc vážně neberu, jako někoho kdo prostě "mele pantem", ale je v podstatě neškodný ;-). Myslím že děti to vycítí a nebojí se tolik - i když určitá nejistota (z toho, jak t vlastně s čertem je) zůstává, ale v menší míře je myslím OK. A já jsem u toho, takže bych mohla zakročit resp. nějak to zlehčit, "kdyby něco".

Na besídce ve školce (byla už včera) se malý nakonec stejně čerta bál (i když tam měl mě, ostatní rodiče a děti), tak jsem ho povzbuzovala, ať se nebojí - že ten čert přece vlastně nic nedělá a jen tak straší... Tak se pak trochu osmělil.

V tom okamžiku moje povzbuzování sice moc nebral, jen váhavě si šel s ostatními dětmi pro nadílku (přitom to ten čert se strašením nijak nepřeháněl), ale teď zpětně si hraje na to, že je taky čert a že se tamtoho tedy nebojí... ))