Májo, s náma to je kapku složitější, máma klučinu, pětiletého, který má adhd, hyperkynetický syndrom a nejspíš vysocefunkční autismus. Když to řeknu svou řečí, je to neuvěřitelně vzteklý sprateček, který je neustále v pohybu a ještě u toho neustále a dost hlasitě křičí. Neuznává autority, napadá nečekaně děti, ať už slovně, nebo fyzicky. Libuje si ve výrazech hovínek, smradínek, hnusánek.... popichuje. Nepláče a nikdy neplakal, od narození řval co to šlo. Svléká se, chodí nám teď v tričku, doma většinou ve slipech a je ledový. Ve dvouch a půl letech nás napadl asperger, začal se neustále poptávat kolik je hodin a stupňů, postupně se to vytratilo, teď se zeptá párkrát denně. Absolvovali jsme pár psychologů, jednoho psychiatra. Všude radili trpělivost a počkat až povyroste. Vztek se postupně vytrácí, všechno ostatní zůstává. Vzhledem k tomu, že ho nikdy nikdo nehlídal, neměl nikdo šanci vidět, jak se vlastně chová a pokud jsme si tedy někde postěžovali, byli jsme magoři, kteří nezvádají dítě (včetně prarodičů a obzvlášť praprarodičů). Vlastně než šel do školky, nebyl nikdo kdo by řekl to samé jako my, že to dítě je prostě nezvladatelné. Chodil do jednéé školky rok a díky stěhování šel do jiné. Zpočátku v nové školce to bylo dobré, než se to okoukalo a po pár měsících to začalo být husté. Tuhle mi učitelka, co ji znám mnoho let říkala: "Proč jste s tím něco nedělali dřív..." Jí , právě jí jsem povídala několikrát od jeho narození, že je jiný a nikdy mi to nevěřila. Vždycky mi říkala, jak je sladkej a že je prostě živější...

Začali jsme chodit do centra, kde se specializují na děti s autismem a poruchami chování. Tam nám doporučili začít používat piktogramy, aby Peťa nejen slyšel, ale i viděl co nás čeká a měl přehled v tom co je teď a co bude potom.
Na vyšetření ohledně autismu čekáme.