Přidat odpověď
Taky jsem byla nějakej magnet pro různý prdlouše.
Prvního si pamatuju,když mi bylo asi deset,jak mě lákal do parku a já v hrůze prchala domů a o různých bláznech,kteří mi předváděli své pohlaví ani nemluvím.Na ty jsem si časem zvykla,už jsem si z toho dělala legraci.S postupujícím věkem to opadlo.Unikla jsem naštěstí i hromadnému znásilnění,to bylo pro mně trauma,ale to nebyli žádní úchylové,o to se mi to zdálo horší.
Sama v rodině jsem nic takového naštěstí nezažila,ale mám známou,která se mi s tím svěřila.Já jí slíbila,že to nikomu neřeknu,ale nevím,jestli dělám dobře.
Předchozí