Píšu sem anonymně - stydím se za to.Bylo mi 9 a díky tyranskému tatínkovi jsem si držela odstup od všeho mužského.Matka si našla nového přítele a ten mne učil, že tátové jsou fajn, podnikal s námi akce, hrál si a snad by pro mne i do ohně skočil.Víte jak já byla šťastná, že najednou nejsem ten chudák holka ale mám tatínka, který mne miluje? Bohužel, po 11. roce se z milujícího tatínka stal milující úchyl, před kterým jsem se neměla kam schovat,mlátil mne, mojí mámu a bráška se ho bál jako čert kříže. Jeho záchvaty lásky a nenávisti byli extrémní a když mi jednou šeptem sdělil, že mne stejně jednou podřízne jsem věděla, že se něco musí stát. Stalo se - zaútočil, ale ubránila jsem se a zamkla. Pak jsem vše řekla mámě, ta šla na policii.Po nepříjemných otázkách, kdy chtěli vědět veškeré detaily,psychologové z vás dolují i ty vaše nejintimnější noční sny bylo vyšetřování zastaveno s tím, že se vlastně nic nestalo a bylo mi už 15.
Tehdejší vyšetřovatel ale udělal jednu věc. Zašel si za ním osobně s tím, že jsem tak zmlácená, že za to půjde sedět a bylo by vhodné, aby už domů ani nechodil, jinak splní svojí hrozbu. A tím to vše skončilo.