Tak já jsem svého prvního úchyláka potkala v předškolním věku, na chodbě šestibytového cihláče,pravděpodobně prázného, tehdy rodiče i sousedi,byli všichni za domem na lavičce,já se skočila domů napít nebo něco, měl rozeplé kalhoty, pinďoura ven a ptal se mě jestli mu ukážu kačenku, měla jsem v ruce klíče,ale popravdě mě ani nenapadlo co se mi může stát.Pak asi dostal strach ptal se mě na cestu někam. Venku jsem to popsala rodičům, Ti to i hlásili, ukazuoval se takhle víckrát,ale byl to asi jen odhalovač. Tehdy mě to zas,až tak nebralo,měla jsem bráchu,takže jsem si prostě myslela,že si zapomněl zapnout kalhoty. Spíš teď,když mám dvě malé holky,tak mě to děsí. Pak jsem taky potkala spoustu odhalovačů,co stály někde v parku, v šeru před gymplem,když jsem chodila na sedmou, jednou jsem jela prázdnou tramvají do vozovny a mladík si to začal dělat s pohledem upřeným na mě...já se zarputile dívala jinam a předposlední zastávku jsem před zavřením dveří vyskočila ven. Jo a ještě jeden chutnej, to mi bylo asi 12 a byli jsme s našima na dovolené,zaparkovali jsme v boční uličce u náměstí a všichni vyskákali, že jdou něco koupit a já jsem s knížkou zůstala u pootevřeného okýnka. Kolem šel pán a strčil mi ho do okna, že uvidím,jak bude stříkat, rychle jsem(tehdy ještě kličkou vytočila okýnko a zastrkala čudlíky u dveří.Přes sklo ho to nebavilo,tak odcházel,mimo to jsem v dálce uviděla bráchu,tak jsem vyskočila a utíkala za ním. Ale ani jsme to tehdy nešli nahlásit,já byla vylekaná,že bych asi ani popis nepodala.

Někdo tu psal o mladším vzhledu, trošku sobecky si troufnu říct, že je to ta lepší varianta, já vždycky vypadala tak o 2-3 roky starší a úchyláci se na mě lepili jak vosy na bonbon. Naštěstí nedošlo k žádnému horšímu incidentu,ale v těch letech si pamatuju na ten šílený pocit bezmoci, že s tím nemůžu nic udělat. Moc přeju těm co měli menší štěstí,než já,aby to nějak překonaly, je to hnus.