Před cca 6, 7 lety jsem měla agorafobii. Při jakémkoli odchodu z bytu jsem měla pocit, že omdlím, špatně se mi dýchalo. Nesnášela jsem pocit, když jsem se dostala do situace, kdy jsem věděla, že nemám únikovou cestu dostat se rychle domů.
Jeden čas jsem brala i Lexaurin. Časem jsem to překonala, žiju normálně, dostanu se v podstatě kamkoli, jdu i na koncert, dokážu letět letadlem a zvládám.
Úplně to samozřejmě ale nevymizí asi nikdy. Teď jsem třeba byla víkend v Praze a zas mi bylo občas "lehce" (ani to nikdo nepozná) na omdlení. Jsem nervózní, hůř se mi dejchá. Prostě hodně lidí, pocit, že se rychle nemůžu dostat domů, když jsem v metru nebo hodinu od místa, kde jsme ubytovaní.
Taky mi před 2 lety umřel táta na rakovinu (v 45 letech) a před 4, 5 měsíc jsem odešla od manžela.
Jsem prostě na tyhle zdravotní věci dost přecitlivělá, vím to, ale neumím s tím nic udělat. Třeba mám chřipku a už si představuju, jak budu mít horečky, nebudou klesat, skončím v nemocnici, přítel se zatím s dětmi sžívá, tak budou brečet, když nebudu doma a bla bla bla, vytočím se tak, že je mi zas na omdlení, mám klepavku. Jsem s tím děsná
Už to ale není v takové míře, jako to bývalo tenkrát. Teď asi spíš jen, když jsem víc unavená, nebo nějak rozhozená, tak se to v té menší míře objeví.
Nejsou na úzkosti a panické ataky nějaké bylinky, homeo? Díky moc za rady