Máš pravdu, že tyhle životní změny (ztráta očekávaného miminka apod.) se hrozně špatně snáší. Já jsem na tom kupříkladu teď tak, že si vůbec těhotenství nechci připustit..Tak moc se bojím zklamání.. Nejsem na tom psychicky moc dobře, už tři noci nespím, pořád přemýšlím nad nejhorším. A teď jsem navíc dostala nějakou virozu,rýma, bolí mě v krku, jasnej nosohltan, takže moje naděje na úspěch se zase o něco ztenčily (jestli tedy nějaké byly). O miminko jsem v červnu pravděpodobně přišla kvůli nějaké viroze, alespoň doktoři se k tomu kloní.. Takže nálada pod psa. Navíc nechci plánovat vůbec žádné vánoce, mám strach, že skončím v nemocnici na revizi. První kontrolu bych měla mít totiž těsně před vánoci.. Takže jsem totálka na chocholouška.