Marťo,

ono ani "nehluboký", pomalý dejchání mi moc nepomáhá.
Např. tenhle víkend jsem byla v Praze za přítelem, který je tam na měsíc za prací. On bydlí u 2 kluků, co v Praze pracují a studují. Takže samo se jde večer do hospody, moc se nespí. Takže jsem asi zas byla unavená a nějak to na mě "sedlo". V podstatě celej den mi nebylo nic moc, pořád jsem na to myslela, jak mi není moc dobře. Pak jsme druhou noc přespávali u kamaráda na koleji, v noci jsem nemohla spát, pořád jsem se tím zabývala, že je mi blbě: ))) Jak jsem vynervovaná, tak většinou i prosedím na záchodě:))) Zas to byla situace, když jsem neměla "únik" - nemohla jsem jít do jiný místnosti a bejt třeba vzhůru a něco dělat. Ráno jsem volala mamce, jestli by pro mě nepřijela, že mi bylo celou noc blbě a spala jsem asi 2 hodiny. Mamka že jo, že pro mě přijede, ať sebou nikde neseknu. Najednou jsem měla možnost "úniku" a šup, bylo mi dobře. Do hodiny jsem volala, že pro mě nemusí. Jsem fakt blázen:)))