Cimoril,
moc ti rozumím. Už roky bojuju s obrovskou úzkostí týkající se zdraví. Nejsem klasický hypochondr, ačkoliv můj muž se mi směje, že kdybych dvakrát měsíčně neumírala, myslel by si, že něco není v pořádku.
Mě při atakách nepřekonatelné úzkosti mi pomáhá tohle

- říct o tom někomu. V mém případě mému muži, který se mi sice občas směje, ale chápe mě, podrží mě a dokáže mě donutit podívat se na to z nadhledu a s humorem.
- pokusit se soustředit na něco jiného. Hodně mi pomáhá oblíbená hudba a pár extra blbých ale extra uklidńujících knížek, ve kterých NIC nehrozí.
- mám sice taky napsaný Lexaurin, ale neužívám ho. Pomáhá mi - občas - meduńka a z volně prodejných léků NovoPassit.
- mám v plánu to řešit s odborníkem, protože s úzkostí se člověku žije fakt blbě. Zkoušelas někdy psychologa nebo psychiatra?
- jo a zjistila jsem, že ty úzkosti hodně zhoršuje nebo vyvolává stres. Tak se mu snažím vyhýbat. Na MD to ještě celkem jde.