Doufám, že jste nakonec na amniocentézu nešla a jste Vy i miminko v pořádku. Takováto pravděpodobnost na Downův syndrom je úplně mizivá a neměla byste si tím nechat kazit těhotenství. Já jsem měla z krve 1:2 na Downův syndrom! To už bylo prostě buď a nebo. Na plodovou vodu jsem nešla, i když mě nutili doktoři i sestra, jak kdyby to dítě bylo jejich. Nešla jsem. Chtěla jsem, aby mělo miminko i já klid, cítila jsem totiž, když jsem s nim byla na genetice, že se bálo, asi proto, že i mě z toho nebylo dobře. Taky mě napadlo, že svojí už narozenou dceru bych neposlala na vyšetření, při kterém 1-2 děti z 200 zemře! Tak proč tomu vystavovat to, které nosím v bříšku? Byla jsem připravená přijmout naše miminko, ať už bude jakékoliv. Narodila se krásná holčička s Downovým syndromem. A teď po téměř 3 letech musím říct, že si neumím představit, že bychom ji neměli! Překvapuje nás stále tím, jak je šikovná,bystrá a roztomilá, má smysl pro humor a je prostě kouzelná. Obohacuje nás a my jí. Život s postiženým dítětem je pro nás stejně krásný jako s našima dvěma zdravýma, je to prostě naše dítě. Tak hodně štěstí a nebojte se